Ohlédnutí za Mikulášským vlakem
„Tenhle vlak nám snad seslalo samo nebe!“ zaznělo letošní druhou adventní neděli na nádraží v Jemnici.
„Tfuj nebe! Kdepak, milostivá! Dnes zejména mocnosti pekelné tu mají svůj rej!“ hartusilo hned
šest čertů, kteří se vyrojili z vlaku od Moravských Budějovic a mezi desítkami přihlížejících dětí, rodičů
a nenáhodných cestujících začali okamžitě konat svoji špinavou práci. Důstojnému panu Mikuláši a
překrásnému Andělovi dalo hodně práce, než pekelnou chásku zkrotili.
Spolu s mikulášskou družinou vystoupilo z vlaku, na který bylo prodáno v předprodeji pouhých 12
(slovy dvanáct!) místenek, téměř 150 cestujících! Jako organizátoři jsme si říkali, že hlavní nápor bude
až v druhém páru spojů, který byl v předprodeji téměř vyprodán a úvodní jízda bude taková záběhová
pohodička. Nečekaně velký zájem nás velmi potěšil, ale i trochu zaskočil – nebylo možno se věnovat
všem tak, jak bychom si přáli. Například již během první jízdy bylo panem Mikulášem rozdáno za básničku
či písničku všech 220 perníčkových mašinek, které pro děti má žena a dcerka napekly a nazdobily.
Avšak nepředbíhejme…
Vypravit do Jemnice historicky první Mikulášský vlak byl nápad, který přišel nečekaně a rychle, stejně
jako všechny události, které se nyní kolem jemnické lokálky dějí. Poslední srpnovou neděli,
v posledním červenobílém motoráčku do Jemnice lidé naplno mluvili o tom, co bude dál. Bylo jasné,
že nastane dlouhé a nejisté období, kdy se osobní vlak do Jemnice nepodívá. Koleje zreznou, občas
někdo zamává nákladnímu vlaku, ale většina lidí zapomene… Kdyby tak šlo alespoň symbolicky si
připomenout 115. výročí otevření tratě! Jenže co když v sychravém dušičkovém počasí nikdo nepřijde?
Kdo vezme na sebe riziko organizace mimořádného vlaku?
Začátkem října už bylo jasné, že zatímco jinde krajští politici cestování po železnici propagují, trať do
Jemnice je pro ně nadále nežádoucí a tudíž je nemyslitelné, aby jakákoli oslava zde získala jejich podporu.
Svůj nezájem již ostatně vyjádřili svoji nepřítomností při oslavách 140 let tratě přes Moravské
Budějovice. A tak se opět potvrdilo, že to, co si neuděláme sami, mít nebudeme. Odtud byl jen krůček
k myšlence Mikulášského vlaku – vlaku plného zpěvu, hudby, masek a radosti ze společného díla.
Podobně jako v akcích „Pojedeme s vámi“ a „Nádraží je naše“ jsme chtěli, aby každý měl možnost
přispět svoji vlastní aktivitou k výsledné podobě akce. Proto na plakátech vyhlášené jízdné zdarma
bylo nejen pro děti, ale i pro všechny v masce a rovněž „aktivní muzikanty“ – tudíž stačilo si vzít třeba
hudební nástroj, pro ostatní zahrát, či zazpívat písničku – a jeli jste.
Jak se shání vlak? Těžko – zvláště na trati bez pravidelné osobní dopravy a zvláště když nevíte, jestli
tím vlakem nakonec nepojedete sám. Parní vlak jsou statisíce. Jenom dovézt červenobílý motoráček,
který tu jezdil v létě, jsou desetitisíce. Stačil by vůbec? Nakonec oslovujeme České dráhy s originální
myšlenkou vypravit jako mikulášský vlak moderní Regionovu. Mimo jiné jako symbol touhy po moderní
dopravě i v našem regionu. ČD nám vycházejí maximálně vstříc s tím, že stáhnou tuto soupravu
z pravidelných jízd do Znojma, čímž se dostáváme na přijatelnou cenu. Jenže chtějí zaplatit předem.
Oslovujeme tedy sponzory – (ještě jednou díky, bez vás by vlak opravdu nevyjel!), tiskneme letáky,
jednáme s Besedou i městem Jemnicí o společné propagaci. Vymýšlíme jízdní řád, aby se svezli i jemničtí.
Tiskneme jízdenky a vymýšlíme systém předprodeje v obou městech. Přijdou lidi? Nebude jich
moc? Je možnost přivěsit další vozy? Není, neboť ČD tady žádné volné nemá! Co když napadne sníh?
Vyškrábe se vůbec Regionova do jackovského kopce? Přijde vůbec nějaký Mikuláš? „Roman říkal, že
přijde jako čert...“ Ještěže Rosťa otevře alespoň provizorně Malé Železniční Muzeum! Poslední dvě
noci moc nenaspíme…
A pak už běháme po nádraží a snažíme se usmívat… Nejdřív lidé s místenkami, prosím! Ano, pán
v masce jede samozřejmě zdarma, vítáme vás, pane čerte! Omlouváme se, že si nesednete, ale na
plakátcích bylo doporučení si koupit místenky… Jasně, ten kočárek samozřejmě naložíme… Místo pro
pana Mikuláše… „Čerte čerte rohatý, kožich máš až na paty“ recitují děti a já kdesi za Dědicemi ladím
kytaru. Škoda, že jsem nakonec s nástrojem sám, ani kamarád Tonda si ji nevzal... Zpíváme
v nízkopodlažním voze do rytmu kol a v dálce je aspoň malá jiskřička radosti, že to hlavní se povedlo –
jedeme! Jen kolegové ze spolku se teď jako průvodčí mají co ohánět. Myslím ještě na pana Mikuláše,
který je nemocný a má toho teď jistě nad hlavu. Až dojedeme, ať si dá radši pauzu…
Takové byly I. Mikulášské jízdy do Jemnice. Odvážili jsme se je očíslovat, protože věříme, že nebyly
poslední. Jaké budou ty další, nezáleží jen na organizátorech ale i účastnících – jako na všech našich
akcích. Opět všichni o trochu lépe víme, jak na to. A tak poděkování patří vám všem, kteří jste přišli a
třeba se i aktivně se zapojili. Zvláštní poděkování v tomto směru patří i Kočovné dramatické společnosti
Evžena Humpla.
A když zrovna nepojede vlak? Určitě nějaký pojede – alespoň ten malý - v našem Malém Železničním
Muzeu, které na jaře v plné slávě otevřeme na moravskobudějovickém nádraží. Ale o tom zas někdy
příště…
Martin Kouřil - Spolek pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě