Zájem o vlaky do Jemnice předčil očekávání.
Vyslyší kraj volání svých občanů?
Mnozí z cestujících, kteří víkend co víkend nyní naplňují motorový vůz na trati z Moravských Budějovic do Jemnice věří, že ano. V tomto zapadlém koutu Vysočiny se stala jinde nebývalá věc. Po trati, nad kterou na konci minulého roku všichni odpovědní zlomili hůl, se tyto prázdniny, o sobotách a nedělích, opět prohání červenobílý motoráček. Každý víkendový den tři spoje tam a tři spoje zpět. A personál motoráčku se usmívá, neboť na každý spoj prodá v průměru přes dvacet jízdenek! To, co občas vídáme na jiných lokálkách, kde strojvedoucí s průvodčím skutečně vozí pouze vzduch, zde neuvidíme.
V dnes již historickém motoráku, který zde jezdí pod hlavičkou společnosti „Jindřichohradecké místní dráhy“, bychom čekali spíše fotografy a fanoušky železnic se zájmem o neobvyklou jízdu. Vlak je však plný obyčejných cestujících, třeba těch, kteří jezdívají v sobotu na nákupy i těch, kteří se pak v neděli vrací s chalup domů. Dvě rodiny s dětmi si vyrazily s dětmi na výlet, starší pán s vnoučaty prý jede na houby. Skupinka,mladých lidí se vrací ranním vlakem do Jemnice – včera přijeli do letního kina, přespali u,kamaráda a teď ospale mžourají na svět z oken vlaku. Tři kola v zavazadlovém prostoru patří postarším dámám, které si už netroufají na delší cestu, ale zpátky se těší přes les kolem známé hospůdky. Vedle kol se v rytmu vlaku pohupuje kočárek – patří mamince, která jede za kamarádkou pochlubit se s miminkem. Přijela vlakem od Znojma, stejně jako paní s dvěma velkými taškami jedoucí za snachou do Třebelovic. Obě si pochvalují, jak jim přestup v Moravských Budějovicích pěkně klapnul.„ Vůbec si nedovedu představit, že bych se s tím,táhla autobusem!“ ukazuje na svá zavazadla. „Na nádraží mi vnuci přijedou naproti s dvoukolákem, ten starší strašně rád vozí toho mladšího...“ usměje se při té představě.
Jak je to možné? Vždyť Jemničtí se na Silvestra minulého roku se svou „biduškou“ (jak svému vláčku odnepaměti přezdívají) se smutkem rozloučili. Tenkrát na podzim Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) prohlásila, že se jim trať nechce udržovat, že je nerentabilní a navrhla ji ke zrušení. A Kraj Vysočina, místo aby odhalil, že zrušením dráhy bude negativní ekonomický a společenský dopad na region daleko převyšovat tabulkově vyčíslené úspory a místo, aby si reálně vyhodnotil přepravní potřeby v regionu a přinutil všechny zúčastněné k racionalizaci osobní vlakové a autobusové dopravy vedoucí ke skutečným úsporám, tak šmahem zrušil všech 8 párů osobních vlaků. Už to vypadalo, že se budou trhat koleje. Jenže SŽDC se svou představou o zrušení dráhy pohořela. Drážní úřad opodstatněně zamítl žádost o zastavení dopravy, protože nadále na trati existuje poptávka po veřejné nákladní i osobní dopravě a vše nasvědčuje tomu, že Ministerstvo dopravy tento názor v odvolacím řízení podpoří. Po trati dnes dva páry vlaků týdně vozí dřevo, železný šrot a uhlí a SŽDC trať musí stejně udržovat v provozuschopném stavu. Přitom na lokálku je dle vyjádření odborníků trať ve velmi dobrému stavu a náklady na údržbu jsou minimální.
Celé jaro se občané Moravskobudějovicka a Jemnicka ptali, kdy opět bude jezdit do Jemnice vlak, který jim tolik schází. V květnu se povedla nebývalá věc – zastupitelé obou mikroregionů se spojili a ze skromných rozpočtů svých obcí se složili alespoň na letní víkendovou dopravu. Mnozí z nich se tohoto kroku do neznáma obávali. Nebudou to vyhozené peníze? Už víkendový provoz v červnu na jemnický Barchan však ukázal, že vlak využijí lidé nejen kvůli příležitostným akcím. Dnes mohou zastupitelé klidně spát – červenobílý motoráček plný spokojených cestujících dokazuje skutečný zájem o veřejnou dopravu na této trati.
Jenže jak to bude, až skončí prázdniny? Lidé používali vlak zejména ve všední dny. „Stačilo vyladit časy a lépe vlaky zkoordinovat s autobusy. Nemuseli hned všechno naráz zrušit.“ tvrdí svorně cestující. Držet provoz v režii malých obecních rozpočtů po celý rok je však nemyslitelné. I když by se někdy v budoucnu podařilo převést trať do majetku obcí, bude i nadále třeba dotací z kraje. Krajští představitelé se však k obnovení osobní dopravy staví velmi rezervovaně. Jednou se rozhodli a peněz na dotace je málo. Cestující však rozumně oponují: „Když zruší dva – tři vlaky v centru kraje, a přesunou je sem, tak se tolik nestane, jako když nám kvůli úsporám zavřou celou trať.“
Co víc by měli ještě udělat občané, aby odpovědným na Kraji Vysočina prokázali, že vlak do Jemnice není zbytečný? Přece se nebudou snižovat k polodemokratickým způsobům demonstrací a petičních akcí, když se prostřednictvím demokraticky zvolených zastupitelů složili na svůj vlak. Houkání červenobílého motoráčku je v obcích okolo tratě dobře slyšitelné. Do Jihlavy je však hodně daleko. O to víc lidé krajském úřadě musí napínat uši, aby z Jemnice slyšeli vlak, který je možná rentabilnější, než leckterý vlak na jihlavském nádraží. Pokud však k houkání červenobílého motoráčku budou úplně hluší, můžou si být jisti, že jim to občané Jemnicka a Moravskobudějovicka jen tak neodpustí.
Martin Kouřil
Spolek pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě
24. 7. 2011