Ozvěna vlaku na Barchan.
Kdo se vypravil v sobotu 16.6. do Jemnice na Barchan vlakem, mohl mít pocit, že je to jako každý rok. Přijde v Moravských Budějovicích na nádraží, nasedne do vlaku a jede do Jemnice. Tak k čemu ty plakáty všude po městě? Proč tomu říkají na perónu „zvláštní vlak“, když je to úplně obyčejný motorák s přívěsným vozem? Inu proto, že letos je jízda vlakem do Jemnice skutečně mimořádnou událostí, která se nezažije každý den.
Již na druhý pohled však bylo patrné, že letos je něco trochu jinak. Souprava Českých drah, stejně tak jako obsluhující personál vlaku byli vyzdobeni oválným logem Spolku pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě. Ten se ve spolupráci s jemnickou radnicí postaral o to, aby vlak na Barchan přeci jen vyjel.
Tři páry vlaků během dne rozhodně nebyly vypraveny nadarmo. Oba průvodčí se měli co ohánět, aby zcela zaplněné vagóny stihli obejít. Nálada byla výtečná. Mnohé cestující potěšil nejen slunečný den, ale i nízká cena jízdného příjemně okořeněná zvýhodněnými zpátečními jízdenkami, které byly ve srovnání s cenou za některé jemnické pouťové atrakce milým překvapením.
Překvapením pro průvodčí zase bylo, že někteří cestující využili mimořádných vlaků k cestě za úplně jinými cíli, než byl Barchan. „Co bychom dělali v tom blázinci, My jedeme do Rácovic na výlet!“ – svorně tvrdily dva starší manželské páry. Ovšem nejpozoruhodnější cíl měla cestující, která při vystupování prohlásila: „Tož si ten Barchan užijte! Kdepak, já s váma na kolotoče nejdu, já spěchám na pohřeb!“
A tak se i tento mimořádný vlak stal, stejně jako loni o víkendech celé léto, zcela přirozeným dopravním prostředkem, vozícím lidi za radostmi i starostmi všedního života. A opět se ve vlaku živě diskutovalo, jak všem pravidelné železniční spoje chybí, a co pro to mohou udělat, aby osobní vlaky opět vyjely.
Dva roky starý pokus správce kolejí (SŽDC) zrušit fungující trať vyzněl tedy naprázdno. Trať zatím stále žije a jezdí po ní nákladní vlaky. Kraj Vysočina sice již druhým rokem odmítl objednat na trati osobní dopravu s tím, že lidem musí stačit autobusy, ale občané se s touto výměnou nechtějí smířit. V loňském roce vůli po obnově osobní dopravy vyjádřili velkorysým gestem. Prostřednictvím svých zastupitelů se obce a mikroregiony Jemnicka a Moravskobudějovicka ze skrovných obecních rozpočtů složily na alespoň letní víkendovou dopravu s nadějí, že budou vyslyšeni. Místo toho však přišla studená sprcha – když se nepodařilo právně zrušit trať, tak SŽDC zvedla poplatky za použití dopravní cesty na osminásobek původní ceny. Objednání vlaků alespoň na léto se pro obce stalo nedosažitelné a ze stejného důvodu byl objednán „barchanový vlak“ pouze na sobotu.
Jediné řešení, ke kterému se všichni upínají je, že trať získá za symbolickou cenu do svého majetku město Jemnice a v nových podmínkách, které v těchto dnech schválila vláda ČR, bude trať provozována nízkonákladovým způsobem v optimalizovaném režimu. Jemnické depo bude opět obsazeno a vlak bude k dispozici jako běžný dopravní prostředek přispívající zároveň jako kulturní památka k rozvoji turistického ruchu. Bez podpory z kraje se ovšem tento region neobejde a lidé doufají, že nový ekonomický model fungování tratě, který se připravuje a který by měl přinést „za málo peněz hodně muziky“, nalezne u odpovědných pochopení.
Poslední vlak z Jemnice – „flamendrák“ o třiadvacáté hodině, byl plný smíchu, radosti a naděje. Hrály se karty, zpívalo se a unavení průvodčí počítali tržbu. Byli spokojení, neboť odvezli šesti vlaky přes čtyři stovky cestujících. Věděli, že kdyby trať už dnes byla skutečně „Jemnická“, tak má bohatě vyděláno.
A mezitím se ve tmě za okny míhaly světla obcí kolem trati - Lhotice, Třebelovic, Rácovic Dědic i Jackova a s nimi mizel i obraz mávajících lidí stojících při trati, kterým odpovídají stejným gestem cestující. Obraz, který žádný jiný dopravní prostředek nepřinese. V těchto pohybech rukou dnes vlak opět vzájemně spojil cizí lidi ze dvou měst a pěti obcí. Gesto, které je v dnešní době k nezaplacení. Gesto, které může tmelit region, stejně jako může tmelit kraj. Jsme na jedné lodi, Vysočino!
Martin Kouřil
19.6.2012